Stíny minulosti. Блейк Пирс

večírek je až za tři dny. Takže počkám tři dny, než se jí ozvu.“

      „Víš, co jsem tím myslel. Danielle má tendenci vždycky všechno zbytečně komplikovat.“

      Chloe věděla, co tím myslel. Steven se předtím s Danielle setkal čtyřikrát a pokaždé to bylo divné – to si Chloe dobře uvědomovala. Danielle měla dost problematickou povahu a neuměla moc jednat s lidmi, které dobře neznala. Takže Steven měl asi pravdu. Možná to nebyl dobrý nápad, zvát ji na večírek, kde nebude nikoho znát.

      Ale důvod, proč ji pozvat byl jednoduchý: Protože to je moje sestra. Poslední roky se jen trápí a je sama, a i když to bude znít asi hloupě, tak mě prostě potřebuje.

      V hlavě ji probleskla vzpomínka na to, jak obě seděly tehdy na schodech před jejich starým bytem.

      „Věděl jsi, že se jí dřív nebo později ozvu,“ řekla Chloe. „Nemůžu přece bydlet ve stejným městě, a přitom ji ignorovat.“

      Steven zakýval hlavou a přišel k ní. „Já vím, já vím,“ řekl. „Ale tak, naděje umírá poslední.“

      Věděla, že v té poznámce je i trocha pravdy, ale jinak bylo jasné, že si dělá srandu. Nechtěl se už o tom dohadovat a pokazit den, kdy se spolu nastěhují do nového domu, diskuzemi o její sestře.

      „Třeba to pro ni bude prospěšné,“ řekla Chloe. „Jít ven, mezi lidi… možná bych jí s tím mohla pomoct, když se s ní budu pravidelně vídat.“

      Steven věděl, že ty dvě mají složitou minulost. A i když se nijak netajil tím, že neměl Danielle příliš v lásce, tak vždycky podporoval Chloe a chápal, že si dělá starosti o svou sestru.

      „Dělej, co myslíš, že pro ni bude nejlepší,“ řekl. „Až jí zavoláš, pojď mi pomoct složit postel v ložnici. Mám s ní později nějaké plány.“

      „Ale, jaképak plány?“

      „Jsem z toho stěhování utahaný. Takže mám v plánu si v ní fakt užít… dlouhý a tvrdý spánek.“

      Oba se začali smát a přitulili se k sobě. Jejich dlouhá pusa naznačovala, že dnes večer přeci jen tu postel dobře využijí. Ale předtím bylo potřeba projít ještě spoustu krabic.

      A taky, ještě to byl ten nepříjemný telefonát sestře.

      Chloe cítila radost i úzkost z té představy zároveň.

      I když Danielle byla její dvojče, tak Chloe nikdy přesně nevěděla, co od ní má čekat. A navíc, celý její návrat do Pinecrestu jen poukazoval na to, že na tom Danielle asi nebude moc dobře.

      KAPITOLA DRUHÁ

      Danielle si vzala z plata jednu kofeinovou tabletku a zapila ji teplou a vyšumělou kolou, potom otevřela šuplík se spodním prádlem a začala se v něm prohrabávat. Hledala co nejodvážnější kousek, jaký tam mohla najít.

      Danielle pomyslela na Martina. Chodili spolu už asi šest týdnů. A i když se domluvili oba na tom, že se nebudou snažit nic uspěchat, tak Danielle už začínala docházet trpělivost. Rozhodla se, že se na něj dneska vrhne. Už ji nebavilo vždycky skončit u toho, že se jen líbají nebo jí sahá pod tričko, jako kdyby byla puberťačka, která neví, co dělá.

      Ale ona věděla velmi dobře, co dělá. A předpokládala, že i Martin není žádný nováček. No, dnes večer konečně zjistí, jak na tom je.

      Nakonec ze šuplíku vytáhla kousek, který toho moc nezakrýval. Přemýšlela, jakou si má vybrat podprsenku, ale nakonec se rozhodla, že ji vynechá úplně. Ona ani Martin nebyli na nějaké parádění, navíc věděla, že toho ve výstřihu moc nemá, a neexistovala žádná podprsenka na světě, která by to dokázala spravit. Krom toho, Martin říkal, že se mu nejvíc líbí její prsa, když je vidět jejich obrys přes tričko.

      Měli se dnes potkat o něco dřív, aby stihli jít na večeři předtím, než o půl sedmé začne film. To, že měli jít tentokrát na večeři a do kina místo toho, aby si jen dali něco levného k pití a pak se šli nekonečně dlouho líbat k němu, jí také hrálo do karet. Přemýšlela, jestli si Martin rád někdy připadá taky jako džentlmen.

      Chodím s tím chlapem už šest týdnů… podobný kraviny bych už měla o něm vědět, pomyslela si, zatímco si oblékala kalhotky.

      Oblékala se před velkým zrcadlem, co měla na stěně ve své ložnici. Vyzkoušela si pár triček, a nakonec se rozhodla, že se bude snažit vypadat nenuceně. Vybrala si černé a trochu upnuté tričko a jednoduché džíny. Nebyla moc na sukně nebo šaty. Většinou na sebe hodila první věc, co jí ráno přišla pod ruku. Věděla, že je hezká, stejně jako její matka, zdědila po ní i bezchybnou pleť, takže většinou ani nebylo potřeba se líčit. Její vlasy, obarvené načerno, dobře seděly k temně hnědým očím a doplňovaly její celkový vzhled, dokázala působit jako roztomilá holka, ale i jako sexy dračice. Díky tomu všemu jí ani nevadilo, že nemá bůhvíjaký výstřih.

      V rychlosti se ještě zkontrolovala v zrcadle, měla stejnou postavu, obličej a tričko s logem kapely, jako když chodila ještě na střední, a s tímto vzhledem byla Danielle připravená jít na rande s Martinem. On sám měl tak trochu drsnější vzhled. Jeden čas se věnoval amatérskému boxu, nebo aspoň to o sobě tvrdil. Postavu na to měl (což byl další důvod, proč Danielle už docházela trpělivost) a v současné době pracoval jako informatik na volné noze. Ale stejně jako ona, ani on se nijak zvlášť nehonil za kariérou a rád si zašel na pár drinků. Vlastně se k sobě skvěle hodili.

      No ale stejně. Šest týdnů bez sexu. Byla z toho nervózní. Co když ji odmítne? Co když na to chtěl jít opravdu pomalu a jen ona je nedočkavá?

      Povzdechla si a šla k ledničce. Vytáhla z ní Guinness a napila se, aby se trochu uvolnila. Uvědomila si, že pije alkohol na ty pilulky, které brala před chvílí, ale bylo jí to jedno. Její tělo si za ty roky už prošlo horšími věcmi.

      Zazvonil jí telefon. Jestli volá, aby to dnes zrušil, tak ho asi zabiju, pomyslela si.

      Když zjistila, že na displeji není jeho jméno, zase se uklidnila. Ale když viděla, že to je její sestra, taky z toho nebyla nadšená. Věděla, že bude lepší to zvednout. Když to nezvedne teď, Chloe jí za patnáct minut zavolá znovu. Vytrvalost byla jedna z vlastností, kterou měly společnou.

      Zvedla to a přeskočila pozdravy, jak to měla ve zvyku. „Vítej zpátky v Pinecrestu,“ řekla nenadšeným tónem. „Už jsi tu zase jako doma?“

      „Podle všech těch nevybalených krabic to tak ještě nevypadá,“ odpověděla Chloe.

      „Kdys dorazila?“ zeptala se Danielle.

      „Dnes ráno. Konečně jsme vyložili celou tu dodávku a teď se snažíme vybalit všechno z krabic a nějak to tu uspořádat.“

      „Chceš pomoct?“ zeptala se Danielle.

      Na druhé straně telefonu se rozhostilo ticho, bylo evidentní, že takovou otázku Chloe nečekala. I když pravda byla taková, že se Danielle zeptala jen proto, že věděla, že to Chloe odmítne. Nebo spíš, Steven by nechtěl, aby to Chloe přijala.

      „Víš co, to je asi dobrý. Měla jsem ti zavolat, když jsme se tahali s těma zatracenýma krabicema.“

      „Možná bych ti tehdy pomoc nenabídla,“ řekla sarkasticky Danielle.

      „No, to je jedno. Poslyš, pamatuješ si na Kathleen Saunders ze střední?“

      „Matně,“ řekla Danielle, při