Pokřik Cti . Морган Райс

školy, kdy se naučila být závislá jenom sama na sobě. A teď všechna kuráž, kterou nasbírala, mohla posloužit dobré věci.

      Celá se třásla rozčilením, když došla k malému hliněnému domku a jeho zavřeným dubovým dveřím. Pozorně se rozhlédla na obě strany, napůl v očekávání, že se na ní McCloudovi muži vrhnou, ale k vlastnímu ulehčení shledala, že jsou všichni natolik zaměstnání tou spouští kolem, že si jí nikdo ani nevšiml.

      Sáhla opatrně po klice a co nejjemněji ji stiskla. Celou dobu se modlila, aby ji McCloud neslyšel.

      Vstoupila dovnitř. Byla tam tma a její oči, doposud navyklé na jasné bílé zdi města, si zvykaly jenom pomalu. Také zde bylo chladněji. Jakmile překročila práh, uslyšela výkřiky a vzlykot oné dívky. Když její oči přivykly na temnotu, spatřila ve vzdáleném koutu místnosti McClouda, od pasu dolů nahého, jak leží na šatů zcela zbavené dívce, která se mu ze všech sil vzpírala a bránila se. S divoce vykulenýma očima křičela a kladla zoufalý odpor. McCloud už toho měl zřejmě dost a tak se mocně napřáhl a vrazil ji surovou facku.

      Luanda nedokázala uvěřit, že to, co viděla, se opravdu odehrává a že v této situaci teď doopravdy je. Učinila opatrný krok kupředu. Její ruce se třásly, kolena hrozila podlomením každičkou vteřinu a ona se mohla jenom modlit, aby její tělo někde objevilo síly, které pro svůj čin bude potřebovat. V pravé dlani svírala bodec, jako by na něm závisel celý její život.

      Prosím, Bože, nech mě zabít tohoto muže.

      McCloud konečně dosáhl svého a začal chrochtavě sténat, jako kdyby byl nějaké divoké zvíře. Neměl nejmenší slitování. Dívčiny bolestné výkřiky se zdály s každou vteřinou hlasitější a zoufalejší.

      Luanda přistoupila o krok blíž a potom ještě o jeden. Teď už byla na dosah. Dívala se na McCloudovo tělo a přemýšlela, které místo si k úderu zvolit. Bylo štěstí, že si sundal drátěnou košili a teď na sobě měl jenom tenkou, plátěnou a notně propocenou halenu. Až k ní doléhal pach jeho potu a donutil ji instinktivně ohrnout nos. Svléknutí železné košile bylo během stále ještě probíhajícího dobývání města značně nedbalé a Luanda pevně věřila, že to je také poslední chyba, kterou král udělal. Zvedne bodec vysoko nad hlavu a pak jej plnou vahou těla zaboří do McCloudových zad.

      Jeho steny zesílily, když začala uskutečňovat svůj plán a napřáhla se k ráně. Hlavou jí proletěla myšlenka, jak se její život za pár vteřin změní. Nic už nebude jako dřív. McCloudské království bude osvobozeno od svého tyranského krále a její vlastní lid bude ušetřen dalšího trýznění. Její manžel převezme vládu a všechno dobře skončí.

      Najednou jí došlo, že se nedokáže pohnout. Strach naprosto znehybněl její údy, které se teď jen a pouze třásly. Přitom si žalostně uvědomovala, že nebude-li jednat teď, tak už to nebude moci nikdy napravit.

      Zadržela dech, postoupila jeden poslední krok kupředu, oběma rukama nad hlavou sevřela bodec a potom padla na kolena, přičemž vedla bodec vší silou proti královým zádům.

      Přihodilo se ale něco, co neočekávala, a stalo se to příliš rychle, než aby mohla jakkoliv zareagovat. McCloud se totiž v posledním okamžiku bleskurychle odkulil stranou. Na muže jeho proporcí to byl neuvěřitelně rychlý pohyb. Mnohem rychlejší, než jak by byla odhadovala. Odkulil se stranou, čímž zanechal dívku odhalenou a pro Luandu už bylo příliš pozdě, aby svou ránu usměrnila.

      Bodec pokračoval na své cestě vzduchem a k Luandině hrůze se zabodl vší silou do dívčiny hrudi.

      Ta se následkem prudké bolesti a úleku posadila a Luanda jenom s děsem v očích sledovala bodec, který byl skoro celý zabodnutý v dívčině hrudi. Dívka vykřikla, ale její hlas se okamžitě utopil v krvi. Ještě než padla mrtvá zpátky na podlahu, stačila Luandě věnovat nechápavý a vyčítavý pohled.

      Luanda zůstala strnule klečet a chvíli nechápala, co se to stalo. Než si mohla všechno znovu poskládat a uvědomit si, že je McCloud stále živ a zdráv, pocítila na tváři tupou bolest a zjistila, že letí k zemi na druhou stranu.

      Odkulila se nekontrolovaně stranou a téměř si ani neuvědomila, že ji McCloud právě kopl vší silou do tváře. Nejspíše o ní věděl od prvního okamžiku, kdy vstoupila do domu. Veškerou neopatrnost patrně jenom předstíral a čekal na správný okamžik, aby nejenom unikl jejímu úderu, ale zároveň ji i přiměl zabít tu ubohou dívku a svalit tak na její svědomí veškerou vinu.

      Než její svět potemněl, zahlédla Luanda ještě matně McCloudovu tvář. Ošklivě se na ní s pusou dokořán šklebil a prudce oddychoval jako nějaká divoká bestie. Poslední, co slyšela, než jeho těžká bota dopadla na její tvář, byl drsný hrdelní hlas, který k ní vyštěkl:

      „Udělalas mi laskavost. Už jsem s ní byl stejně hotovej.“

      KAPITOLA DRUHÁ

      Gwendolyn utíkala křivolakými uličkami nejhorší čtvrtě Králova Dvora a po tvářích se jí kutálely slzy. Běžela seč jí síly stačily, aby se dostala od Garetha co nejdál. Její srdce po konfrontaci s ním, kdy vyslechla všechny jeho hrozby, a také poté, co spatřila oběšeného Firtha, stále ještě divoce bilo. Zoufale se přitom snažila rozpoznat, co všechno mohla být pravda, a co si Gareth přimyslel. Jenže s někým jako on bylo krajně obtížné rozeznat pravdu od lži a i Gareth sám toho mnohdy jistě nebyl plně schopen. Snažil se jí jenom zastrašit? Nebo bylo úplně všechno co řekl pravda?

      Na vlastní oči viděla Firthovo tělo, pohupující se na provazu ve větru, takže tentokrát klidně mohla být pravda i všechno ostatní co Gareth řekl. Možná, že Godfrey opravdu byl otráven a možná ji dokonce skutečně hodlá provdat za nějakého Nevarunce. Pak by bylo pravdou jistě i to, že Thor jede do pasti a jde mu o život. Při tom pomyšlení se zachvěla.

      Cítila obrovskou bezmoc. Ale musela něco dělat. Nebylo sice možné se teď rozběhnout za Thorem, ale mohla aspoň zkusit najít Godfreyho a přesvědčit se, jestli byl otráven – a jestli je stále ještě naživu.

      Teď už probíhala tou nejhorší čtvrtí města a sama se podivovala nad tím, že je tu během několika málo dnů již podruhé, navzdory tomu, že sama sobě přísahala, že sem už nikdy znovu nevkročí. Pokud ale měl Godfrey skutečně být otráven, bylo jasné, že se to určitě muselo stát v krčmě. Kde jinde? Zlobila se na něj, že se sem pořád vracel, že přestal být ostražitý a zapomněl, jak důležitou záležitost měl na starost. Zároveň o něj ale také měla strašlivý strach. Za poslední dny se s bratrem sblížila více, než za celý předchozí život a z myšlenky, že by po ztrátě otce měla přijít ještě i o něj, ji píchalo u srdce. Také měla pocit, že na tom všem, co se stalo, nese svůj díl odpovědnosti.

      Probíhala uličkami a strašlivě se bála. Ne kvůli všudypřítomným opilcům a ničemům, ale toho, co může od Garetha ještě očekávat. Při posledním setkání působil jako opravdový démon a teď nemohla dostat z hlavy obraz jeho tváře a výraz jeho očí. Byly tak temné, jakoby bez duše. Vypadal jako posedlý. Fakt, že přitom seděl na otcově trůně celkový dojem ještě zhoršoval. Bála se jeho pomsty. Možná, že ji doopravdy chce provdat. Ne. To ona nikdy nepřipustí. Anebo si to možná jenom celé vymyslel, aby odvedl její myšlenky stranou, zatímco jeho skutečným záměrem je nechat ji zabít. Rozhlédla se kolem sebe a každá tvář, kterou spatřila, jí najednou připadala nepřátelská. Každý vypadal jako potenciální hrozba, vyslaná Garethem, aby s Gwen skoncoval