Toužení . Блейк Пирс

Jediné, co musí udělat, aby získal její pozornost, je jet podél chodníku směrem k ní.

      Ale ne, to on neudělá. Nikdy to nedělal. Nikdy by neoslovil šlapku na ulici. Bylo na ní, aby oslovila ona jeho. Bylo to stejné i s děvkama, se kterýma se setkal prostřednictvím služby nebo v bordelu. Nechal je, aby se s ním setkaly o samotě někde stranou, aniž by o to přímo požádal. Zdálo se, jako by to byl jejich nápad.

      S trochou štěstí si odvážná dívka všimne jeho drahého auta a hned přiběhne. Jeho auto bylo nádhernou návnadou. Stejně tak jako skutečnost, že se dobře oblékal.

      Ale ať večer skončí jakkoli, musí být opatrnější než minule. Byl nedbalý, odhodil tělo přes římsu a čekal, že se potopí.

      A ona způsobila takový rozruch! Sestra agenta FBI! A povolali své velké ranaře až z Quantica. Nelíbilo se mu to. Nebyl pro publicitu ani slávu. Jen chtěl dopřát svým chutím.

      A neměl na to snad právo? Jaký zdravý dospělý muž neměl své chutě?

      Teď chtějí poslat potápěče pod hladinu jezera, aby hledali těla. Věděl, co by tam mohli najít, dokonce i po třech letech. Vůbec se mu to nelíbilo.

      Nebylo to jen tak kvůli vlastnímu zájmu. Kupodivu měl pocit, že to je špatné pro samotné jezero. Potápěči, kteří sondují a rýpají pod vodou do každé štěrbiny a skuliny, mu připadali poněkud obscénní a invazivní, bylo to neomluvitelné vyrušení. Konec konců jezero neudělalo nic špatného. Proč by mělo být obtěžováno?

      Ale i tak neměl obavy. Neexistoval způsob, jakým by mohli zjistit, že stopy k obětem vedou k němu. Prostě se to nestane. Ale s tím jezerem už skoncoval. Ještě se sice nerozhodl, kam uloží svou další oběť, ale byl si jistý, že dospěje k rozhodnutí, než bude večer u konce.

      Temperamentní dívka se teď dívala na jeho auto. Vykročila směrem k němu sebevědomým krokem.

      Stáhl okénko a ona strčila dovnitř hlavu. Byla to Latina s tmavou kůží, výrazným make-upem a silně orámovanými rty, barevnými očními stíny a divoce klenutým obočím, které vypadalo jako tetované. Její náušnice byly velké pozlacené kříže.

      "Hezké auto," řekla.

      Usmál se.

      "Co tady venku dělá tak hezká holka jako ty tak pozdě večer?" zeptal se. "Není už čas jít spát?"

      "Možná bys mě chtěl přikrejt," řekla s úsměvem.

      Její zuby mu připadaly pozoruhodně čisté a rovné. Vypadala totiž mimořádně zdravé. To bylo tady na ulici docela vzácné, kde většina dívek byly "narkomanky," v různých fázích závislosti na methamphetaminu.

      "Líbí se mi tvůj styl," řekl. "Velmi chola."

      Její úsměv se rozšířil. Viděl, že pojmenování Latina šlapka vnímá jako kompliment.

      "Jak se jmenuješ?" zeptal se.

      "Socorro."

      Aha "socorro," pomyslel si. To ve španělštině znamená "pomoc."

      "Vsadím se, že dáváš ohromnou první socorro," řekl poťouchlým tónem.

      Její hluboké hnědé oči se na něj okamžitě zašklebily. "Vypadáš, jako bys právě teď potřeboval trochu soccorro."

      "Možná ano," řekl.

      Ale dříve, než si mohli začít dohadovat podmínky, přímo za ním zastavilo auto. Slyšel, jak z místa řidiče zavolal muž.

      "¡Socorro!" vykřikl. "¡Vente!"

      Dívka se poněkud rozhořčeně napřímila.

      "¿Porqué?" zakřičela na něj.

      "Vente aquí, ¡puta!"

      Muž si v dívčiných očích všiml náznaku strachu. To nemohlo být kvůli tomu, že ji muž v autě nazval kurvou. Odhadoval, že muž byl její pasák, přijel zkontrolovat, kolik peněz dnes večer zatím vydělala.

      "¡Pinche Pablo!" Zamumlala polohlasně univerzální urážku. Pak šla k autu.

      Ten muž tam seděl, přemýšlel, zda se vrátí, zda s ním stále bude chtít dohodnout obchod. Nelíbilo se mu to. Čekat nebyl jeho styl.

      Jeho zájem o dívku náhle zmizel. Ne, nebude se s ní obtěžovat. Neměla tušení, jaké štěstí ji potkalo.

      Kromě toho, co dělá mezi takovou spodinou? Jeho další oběť by měla být na vyšší úrovni.

      Chiffon, pomyslel si. Už málem na Chiffon zapomněl. Ale možná jsem si ji jen schovával pro zvláštní příležitost.

      Mohl si počkat. Nemusí to být dnes v noci. Odjel se škodolibou radostí nad svým sebeovládáním, navzdory jeho obrovské chuti. Považoval to za jednu ze svých nejlepších osobních vlastností.

      Konec konců, byl velmi civilizovaný muž.

      KAPITOLA DESÁTÁ

      Tři mladé ženy ve výslechové místnosti vůbec nevypadaly, jak Riley očekávala. Pár okamžiků je jen pozorovala jednosměrným oknem. Byly vkusně oblečené, téměř jako dobře placené sekretářky. Bylo jí řečeno, že jejich jména byla Mitzi, Koreen a Tantra. Samozřejmě si Riley byla jistá, že to nebyla jejich skutečná jména.

      Riley měla rovněž pochybnosti o tom, že se tak přijatelně oblékaly, když byly v práci. Při práci za cca 250 dolarů za hodinu jistě investovaly do propracovaných oděvů pro plnění nejrůznějších představ klientů. Byly to kolegyně Nancy "Nanette" Holbrookové z firmy Ishtar společnice. Oblečení, které měla Nancy Holbrooková na sobě, když byla zabita, bylo výrazně méně vhodné. Ale Riley došlo, že když nebyly zrovna v práci, chtěly ženy vypadat důstojně.

      Ačkoli prostitutky hrály roli v některých případech, které Riley v minulosti vyšetřovala, bylo to poprvé, kdy ji pozvali, aby s některými z nich pracovala takto na přímo. Tyto ženy byly potenciálními oběťmi. Mohly být i potenciálními podezřelými, i když prakticky všechny vraždy tohoto typu byly provedeny muži. Riley si byla jistá, že tyto ženy měly daleko od příšer, které ve své práci pronásledovala.

      Bylo pozdní nedělní odpoledne. Včera v noci se Riley a Bill zabydleli ve svých samostatných a pohodlných pokojích nedaleko budovy FBI. Riley zavolala April, který byla v hotelu ve Washingtonu DC, na historické exkurzi. April byla hihňavá a šťastná a upozorňovala svou matku, že opravdu nemá čas na telefonní hovory. "Zítra ti napíšu," řekla April a překřikovala při tom hluk teenagerů v pozadí.

      Riley cítila, že dnes už bylo promrháno příliš mnoho času. Trvalo skoro celý den, než se prostitutky shromáždily a přivedly na místo. Riley řekla zvláštnímu agentovi, veliteli Elginovi Morleyovi, že chce s ženami promluvit bez přítomnosti mužů. Možná budou v přítomnosti jiné ženy otevřenější. Nyní si myslela, že by je mohla pozorovat a nepozorovaně poslouchat několik minut předtím, než přikročí k jejich výslechu. Prostřednictvím reproduktoru slyšela jejich rozhovor.

      Jejich styl a osobnosti byly osobité. Malá, blond, buclatá Mitzi jakoby představovala dívku z malého města, dívka od vedle.

      "Tak položil Kip už tu otázku?" Zeptala se Mitzi Koreen.