Pronásledování . Блейк Пирс

      Riley přikývla a následovala ho do haly. Doktor Spears se letmo podíval na nějaké informace na své podložce se svorkou.

      "Heroin už je teď téměř pryč z její soustavy," řekl. "Ten chlapec jí dal nebezpečnou dávku. Naštěstí z krevního oběhu odchází rychle. Není pravděpodobné, že bude mít další fyzické abstinenční příznaky. Bolest, kterou právě teď prožívá, je spíše emotivní, než fyzická."

      "Bude ...?" Riley se nedokázala přinutit dokončit tu otázku.

      Naštěstí doktor pochopil, co si přeje vědět.

      "Mít recidivu nebo mít touhu? To je těžké říct. Užívání heroinu poprvé může vytvořit nádherný pocit – jako nic jiného na světě. V tuto chvíli není závislá, ale pravděpodobně ten pocit nezapomene. Vždy bude existovat nebezpečí, že ji to bude lákat zpátky k silným pocitům, které to vyvolalo."

      Riley pochopila, co se jí doktor snaží říct. Od nynějška bude životně důležité, aby se April držela stranou od možnosti užívání drog. Byly to děsivé vyhlídky. April nyní přiznala, že kouřila marihuanu a brala prášky – některé byly zřejmě léky proti bolesti na předpis, velmi nebezpečné opioidy.

      "Doktore Spearsi, já—"

      Riley měla chvíli problémy utvořit otázku, která jí vytanula na mysl.

      "Nechápu, co se stalo," řekla. "Proč by udělala něco takového?"

      Doktor se na ni soucitně usmál. Riley hádala, že tuto otázku slyšel poměrně často.

      "Útěk," řekl. "Ale já nemluvím o kompletním úniku od života. Ona není ten druh uživatele. Ve skutečnosti si nemyslím, že je od přírody uživatel. Jako všichni teenageři má impulsivní sebeovládání. To je prostě záležitost nezralého mozku. Opravdu se jí líbilo krátkodobé opojení, které jí drogy poskytly. Naštěstí neužila tolik, aby si sama způsobila nějaké trvalé poškození."

      Doktor Spears se na chvíli tiše zamyslel.

      "Její zkušenost byla neobyčejně traumatizující," řekl. "Mluvím o tom, jak se ji ten kluk snažil sexuálně zneužít. Jen ta samotná vzpomínka by mohla stačit na to, aby se nadobro stranila drogám. "Ale je také možné, že emocionální úzkost může být nebezpečným spouštěčem."

      Riley zabolelo u srdce. Emoční stres se zdál být v těchto dnech nevyhnutelným faktem rodinného života.

      "Musíme ji pár dní sledovat," řekl doktor Spears. "Poté bude potřebovat hodně péče, odpočinku a pomoci s analýzou sebe sama."

      Lékař se a pokračoval a pokračoval ve své obchůzce. Riley stála v hale, cítila se sama a ustaraně.

      To je to, co se také stalo Jilly? říkala si. Mohla April skončit stejně jako to zoufalé dítě?

      Před dvěma měsíci ve Phoenixu, v Arizoně, Riley zachránila od prostituce dívku, ještě mladší než byla April. Mezi nimi se vytvořilo zvláštní emocionální pouto a Riley se snažila zůstat s ní v kontaktu po jejím umístění v azylovém domě pro dospívající. Ale před několika dny Riley oznámili, že Jilly utekla. Riley se nemohla vrátit do Phoenixu, a proto vyslala agenta FBI, aby pomohl. Věděla, že jí ten muž byl zavázán a očekávala, že se dnes ozve.

      Mezitím byla Riley alespoň tam, kde ji April potřebovala.

      Zamířila zpět do pokoje své dcery, když náhle v chodbě zaslechla, jak někdo volá její jméno. Otočila se a uviděla ustaranou tvář svého bývalého manžela, Ryana, který se k ní blížil. Když mu včera volala, aby mu řekla, co se stalo, byl v Minneapolis a pracoval na soudním případu.

      Riley byla překvapena, že ho vidí. Ryanova dcera byla na jeho seznamu priorit až někde dole – daleko pod právnickou profesí a mnohem níž, než svoboda, kterou si teď užíval jako starý mládenec. Pochybovala, že se vůbec ukáže.

      Ale nyní se vrhl k Riley a objal ji, jeho tvář byla plná obav.

      "Jak je jí? Jak je jí?"

      Ryan opakoval otázku, nenechával Riley prostor pro odpověď.

      "Bude v pořádku," podařilo se Riley konečně říct.

      Ryan se vymanil z objetí a podíval se na Riley s výrazem utrpení.

      "Je mi to líto," řekl. "Je mi to tak líto. Říkala jsi, že má April problémy, ale já jsem neposlouchal. Měl jsem tu pro vás obě být."

      Riley nevěděla, co říci. Omlouvat se nebyl Ryanův styl. Ve skutečnosti čekala, že přijde s haldou obviňování za to, co se stalo. To byl běžný způsob, jakým řešil rodinné krize. Zdá se, že to co se právě stalo April bylo dost hrozné i pro něj. Jistě už mluvil s doktorem a celý ten hrozný příběh si vyslechl.

      Ukázal hlavou směrem ke dveřím.

      "Můžu ji vidět?" zeptal se.

      "Samozřejmě," řekla Riley.

      Riley stála ve dveřích a sledovala, jak Ryan spěchal k Aprilině posteli a vzal ji do náruče. Chvíli svou dceru pevně držel. Riley si pomyslela, že viděla jak se jeho záda nadzvedla vzlykem. Pak si sedl vedle April a držel ji za ruku.

      April se znovu rozplakala.

      "Ach, tati, já jsem to tak zpackala," řekla. "Víš, chodila jsem s jedním klukem –"

      Ryan se dotkl jejích rtů, aby ji utišil.

      "Ššš. Nemusíš mi nic říkat. To je v pořádku."

      Riley pocítila sevření v krku. Najednou měla poprvé po velmi dlouhé době pocit, jako by všichni tři byli jedna rodina. Bylo to dobře nebo špatně? Bylo to znamení, že přijdou lepší časy nebo že se schylovalo k dalšímu zklamání a zlomenému srdci? Neměla ani tušení.

      Riley ode dveří sledovala, jak Ryan jemně hladil vlasy své dcery a April zavřela oči a uvolnila se. Byl to dojemný pohled.

      Kdy se to všechno pokazilo? říkala si.

      Ocitla se, jak si přeje, aby mohla vrátit čas do nějakého zásadního okamžiku, kdy udělala nějakou hroznou chybu, všechno by udělala jinak, aby se to všechno nikdy nestalo. Byla si docela jistá, že Ryan myslí na totéž.

      Byla to ironická myšlenka a ona to věděla. Vrah, kterého předevčírem zatkla, byl posedlý hodinami, pózoval své oběti jako ručičky na ciferníku. A teď byla tady, se svými vlastními touhami o čase.

      Kdybych ji jen dokázala uchránit od Petersona, pomyslela si a otřásla se.

      Stejně jako Riley i April byla uvězněna v kleci a trýzněna tím sadistickým monstrem a jeho propanovou pochodní. Od té doby chudinka holka zápasila s post traumatickou stresovou poruchou.

      Ve skutečnosti však Riley věděla, že problém se táhne mnohem déle.

      Možná kdybychom se s Ryanem nikdy nerozvedli, zauvažovala.

      Ale jak by bylo možné tomu předejít? Ryan byl odměřený a neúčastnil se jako manžel i jako otec, kromě toho to byl záletník. Ne, že by všechnu vinu házela na něj. Sama udělala mnoho chyb. Nikdy nedosáhla správné rovnováhy mezi prací u FBI a rolí matky. A příliš si nevšimla varovných signálů, že se April žene do problémů.

      Ještě víc posmutněla. Ne, nemohla přijít na jeden konkrétní okamžik, ve kterém by mohla všechno změnit. Její život byl plný chyb a promarněných příležitostí. Kromě toho moc dobře věděla, že nemůže vrátit čas. Nebyl důvod toužit po nemožném.